V budoucnu bude každý slavný na 15 minut.

Znovu se vám hlásím ze svojí little big planet, kde se v opojení bouřlivými 60. léty probouzím s Andy Warholem, na páté Avenue obědvám se Salvatorem Dalim a při svíčkách večeřím s Frankem Sinatrou. Občas zavítám zpět na Zemi, projdu se po Petříně, zajdu na kafe, dohnat ztracený čas s Ludvíkem Vaculíkem a večer si dám skleničku s Mickem Jaggerem. Po chvíli mě to ale omrzí a tak se nenápadně vytratím, zpět na svůj orbit, kde se s vypětím všech sil zbavím nezájmu a otupělosti, která mě na Zemi provází na každém kroku. Že to zní zajímavě? Podívejte se na to z té druhé stránky.

Přemýšlení

Tak tu tak sedím, rovnám si záda, zhluboka dýchám a přemýšlým o lidech. O Češích a o tom, jací vlastně jsou, o Němcích a mém názoru na ně, o Angličanech a jejich povaze. O lidech, se kterýma se vidím každý den i o těch, které jsem viděla jednou v životě, třeba i na pouhý den a kteří mi zasáhli do života víc, než leckterý spolužák. O tom jak na ostatní působím já a jestli takovéhle věci taky někdo řeší.
A vůbec, je takové přemýšlení vůbec k něčemu? Neměli by to lidi bez přemýšlení snažší? Vadilo by jim míň věcí, akorát takové základní vady jako bolavá záda, zima, vlas v puse. Žádná hloupost, nedorozumění a morálka by jim nezkazilo náladu. Žádné nepříjemné povinnosti, kreré člověk vlastně ani dělat nemusí, ale nechce zklamat sebe i ostatní. Když už to tak dlouho vydržel.
Zkusila jsem být slečnou, která vydrží řešit hlouposti celý den, ale na jeho konci, jsem byla naštvaná, zoufalá a nevěděla jsem, co s tím dělat. Jak se toho nepříjemného pocitu zbavit. Takže jsem zpět, se svými trably, špatnými známkami, se svojí netolerancí, povrchností a sebestředností. Taková, jakou se mám ráda já. Řekla bych si "kašlu na ostatní!", ale co bych pak celý den dělala. Chyběl by mi základní námět k myšlenkám a zbyla by mi jen ta bolavá záda. A to by stálo za prd.