Nový rok. Rok 2008. Všichni ti, co mají podle kalendáře nový rok 1.1.2007, ty miliony, miliardy lidí čeká na tu jednu minutu po půlnoci, kdy vstoupí do nového roku. Všechno to, co se stalo vloni se hodí za hlavu, otočí se papír a začne se na čisté stránce. Všichni čekají nějakou úžasnou změnu - když je teda ten nový rok. Pro mě není nový rok nijak důležitý. Nedávám si předsevzetí, neočekávám, že bude lepší než ten minulý. Ani ho nijak vyjímečně neslavím (i když tady je problém spíše v tom, že ho pořád ještě trávím s rodinou, než že by mě to nezajímalo). Je to takové 3, 2 , 1 šťastný nový rok, přípitek, rachejtle, sprcha, postel. Přesto, těm pro které je nový rok důležitý přeji, aby byl plný emocí, s příjemnými, přátelskými lidmi, bez smutku a zklamání, prostě aby to byl opravdu ten šťastný nový rok.

Přeji vám Veselé Vánoce plné klidu, bez dohadů a neustálého uklízení a samozřejmě šťastný nový rok se spoustou radosti, nových příležitostí, bez zklamání a smutku.

Bolí mě pravá půlka celého těla. Včera jsem totiž byla na turnaji. Nebyla to zas taková námaha, bavilo mě to, konečně jsem doladila házení a vůbec - byl to úspěch, přestože jsme prohráli snad každý zápas. No jo no, byl to turnaj pro nováčky a my jsme doopravdy byli nováčci, popřípadě věční začátečníci jako já. A pravá půlka těla mě bolí proto, že házím pravou rukou a přitom se opírám o pravou nohu. Dobře, bolí mě celé tělo, přiznávám, ale pravá půlka víc.
.
.
.
Jednou jsem jeden svůj článek zakončila uprostřed slova. Dnes jsem to stejné (no, spíše dost podobné) viděla v jednom filmu. A mám chuť to udělat i teď. Nevím co psát. Ano, je to už stokrát omílaný problém, já vím, ale bohužel je to pravda.
.
.
.
Víte co je nejhorší na Vánocích? Když 23. večer přijdete do lednice pro něco dobrého a tam, všude kam se podíváte, je mrtvý, rozporcovaný kapr!

Tak, oficiálně začaly prázdniny. Byl vánoční koncert ve škole, koupila jsem vánoční dárky, chvilku jsem pobyla na vánočním večírku... A přesto, že jsem v té vánoční náladě nějak podezřele dlouho, zrovna v tuhle chvíli to ze mě všechno vyprchlalo. Teď, ve 23:24 mě všechno štve, nějaké Vánoce mi přijdou úplně ukradené a jediné na co se těším je postel. Jenže předtím ještě musím udělat spoustu věcí a ráno musím vstávat brzo. A proč vám tu vlastně tak složitě říkám, že jsem ospalá? Nevím, něco mě žere a já se z toho potřebuju vybít. Hlodá to ve mě už docela dlouho a akorát mě to štve. Díky tomu stojí všechno za prd. Hlavně ty články. Včetně tohohle. A to mě na tom vadí nejvíc. Že už neumím napsat ani dobrý článek. A přitom mě to tak baví.

Člověk se těch Vánočních besídek snad nezbaví. Letos už to vypadalo nadějně a přesto se naší třídě povedlo zařídit alespoň jednu volnou hodinu, kterou zaplníme předáváním dárků, blahopřání a snad i zpívání koled. Já tohle tak nemám ráda! Pokaždé se na té slavné, dlouho připravované besídce nic neděje a většina lidí si akorát připadá strašně trapně. Letos už ani nebudem, po spolčné dohodě, předávat ty dárky (teda alespoň já a okruh lidí mě nejbližších), protože jsme chudí studenti a jsme rádi, že máme dárky pro rodiče (které stále ještě nemám). Takže zbývá tam jenom sedět a připadat si trapně. Vždyť už jen to slovo "besídka" je úplně strašné. Je to jedno z těch slov, které se nedá nahradit ničím lepším. Něco jako "diskotéka". No nic, jako každý rok, tak i letos se to nějak přežije.

Tak jsem to udělala - stáhla jsem si CD Christmas Greatest Hits. A přesto, že to zní šíleně, je to super. Jsou v tom všechny písničky, co jsou ve filmech. Takové ty, co si člověk řekne: "Jéé, to je ale pěkná písnička, musím počkat do titulků a zjistit, co to je." A pak, po pár vteřinách, u další scény, už ani neví, že nějaká písnička obohacovala děj.
Víte podle čeho poznám, jak moc jsem unavená? Nebo jak moc namáhavou jsem měla školu? Než dojdu do bytu, musím projít zahradou, která je strašně do kopce a má spoustu schodů. Když do těch schodů jdu rychle, znamená to, že jsem se dobře vyspala a škola nebyla moc namáhavá. Když se ale do těch schodů sápu a plazím div ne po čtyřech, je jisté, že za pár minut už se budu úplně vyřízená válet pod dekou v posteli a pomalu vstřebávat nával práce, informací a pohybu.
Zní to legračně, něco jako když mi mladší bratr oznámil, jak pozná že je umytý. Když se mu udělají na prstech takové ty vlnky, ví že se všechna špína odplavila a že už může vylízt.
Pán s novinama už se na mě dlouho neusmál.

Listen here

I want a hippopotamus for Christmas
Only a hippopotamus will do
I don't want a doll, no dinkey tinker toys
I want a hippopotamus to play with and enjoy

I want a hippopotamus for Christmas
I don't think Santa Claus will mind, do you?
He won't have to use a dirty chimney flue
Just bring him through the front door
That's the easy thing to do

I can see me now on Christmas morning
Creeping down the stairs
Oh what joy, what surprise
When I open up my eyes
To see a hippo hero standing there

I want a hippopotamus for Christmas
Only a hippopotamus will do
No crocodiles, no rhinosauruses
I only likes hippopotamuses
And hippopotamuses like me, too

Mom says a hippo would eat me up, but then
Teacher says a hippo is a vegetarian

There's lots of room for him in our two-car garage
I'd feed him there and wash him there and give him his massage.

I can see me now on Christmas morning
Creeping down the stairs
Oh what joy, what surprise
When I open up my eyes
To see a hippo hero standing there

I want a hippopotamus for Christmas
Only a hippopotamus will do
No crocodiles, no rhinosauruseses
I only likes hippopotamuseses
And hippopotamuses like me, too

Mám vánoční náladu. Dneska jsem pomáhala babičce s cukrovím. Přemýšlím o jakémi vánočním playlistu, který si budu pouštět při nakupování dárků (které ale přijde na řadu až v pátek), uvažuji nad tím, že si zítra vemu do školy sukni. To je totiž tak razantní rozhodnutí, až se tomu dá říkat vánoční. Kupodivu mám ráda stromečky, které každý den míjím - jeden na Malostranském náměstí, druhý před ředitelnou a další u Rudolfina. Obyčejně je nesnesu - jsou nevkusné, přeplácané a nemají hezký tvar, ale letos se mi líbí. Přestože určitě nejsou o moc lepší než obvykle.

Poslední dobou se kolem mě a mě dějou všemožné zvláštnosti. Nezvyklé detaily. Každé ráno, když si jdu pro noviny, abych si je mohla během nudných hodin číst, usměju se na pána, který je rozdává. A každé ráno se ten pán celý rozzáří a odpoví něco ve smyslu, že tak to má být.
V pátek jsem nastoupila do tramvaje. Plnou pusu a v ruce rozjedený sandwich. Snažila jsem se ho rychle sníst, protože jíst v tramvaji, to se přece nesmí. Vedle mě stál pán a pořád po mě pokukoval. Čekala jsem, kdy mu dojdou nervy a on mi vynadá, co si to představuju, jíst v tramvaji. Ale on mě místo toho upozornil, že v té tramvaji jsou revizoři. To mě potěšilo dvojnásobně, protože mi zrovna skončila tramvajenka. Kolik lidí vás upozorní na revizory v tramvaji?
Když jsem na nejbližší zastávce vystoupila, potkala jsem spolužáka, kterého každý den vidím ve škole, ale prohodím s ním maximálně tak "Ahoj". I teď mi chvíli trvalo, než jsem si ho všimla. Tak jsem s ním konečně prohodila pár slov.
To odpoledne jsem na čechově mostě potkala jednoho našeho amerického spoluhráče na ultimate. Než jsem si ale uvědomila, kdo to byl, byli jsme už každý na druhé straně mostu a byla moc velká zima na to se vracet. I když by to asi stálo za to, v sobotu odjeli zpátky do Ameriky. A přesto, že se sotva známe, člověka přece musí potěšit, když někoho potká. Pokud to není nějaký blbec.
Bohužel nám prakticky celý víkend nefungoval internet a já už si teď nepamatuju všechny ty drobnosti, co se mi v pátek staly.

Musím se učit. Musím se učit! MUSÍM SE UČIT!
Tak to nefunguje. Nefunguje opakování si této věty stále dokola, nefunguje ani psaní této věty stále dokola. Nefunguje zvyšující se nátlak na moji mysl. Dnes se moje tělo rozhodlo, že rozum je jenom nějaký hloupý otrava, co by chtěl jen pracovat a vůbec si neužívat. Moje tělo chce sedět u internetu, moje tělo si chce číst, pojídat čokoládu a bombóny, psát si s kamarádama, se kterýma se už dlouho nebavilo, vymýšlet bláhovosti s kamarádama, se kerýma prakticky nedělá nic jiného, chce poslouchat nové CD...! Nechce se učit! Do toho je nuceno neustále!
Poslední dobou, se mému rozumu vcelku dařilo, to rozbouřené tělo ovládat. Ale dnes? Asi je to blížícím se víkendem, nebo už Vánocemi?
Tak jako tak, rostlinná pletiva tu stále leží nedotčena...

Konečně vím, o čem je Čaroděj ze země Oz. Vždycky jsem to tak nějak tušila, ale dnes jsem si ve školní knihovně, o které jsem zjistila, že vůbec není tak divná jako byla vždycky, pučila anglické, nepochybně zkrácené vydání. Ale mě to bohatě stačilo, šlo mi o to, znát základní zápletku.
Vůbec, návštěvou nové školní knihovny jsem si zase jednou uvědomila, jak mě ty knížky baví. Byla jsem úplně nadšená a zároveň naštvaná, že nemám víc času si to tam prohlédnout. Poslední dobou objevuji spoustu knížek, ale bohužel na ně vůbec nemám čas. Mám ve svojí knihovničce poličku, kde mám knížky které si chci v nejbližší době přečíst. Právě teď je jich tam 7 a to jsou jenom ty, co v knihovně zrovna měli. Jinak je jich asi třikrát víc.
A přesto že vůbec nestíhám si ty knížky číst, doufám, že tohle stádium objevování knížek mi vydrží ještě hodně dlouho.

Právě píšu dopis Ježíškovi. Dostali jsme to za úkol od mámy, vyvěsí se to na lednici, aby Ježíšek věděl, co si přejeme k Vánocům. Jedna z věcí, co si "přeju" je vědecká kalkulačka. Smutný to osud studentův...

Mám rýmu, nešla jsem do tanečních, mám zalehlé jedno ucho a když nakloním hlavu na stranu, tak to přestane. Jediné co mi brání zálézt do postele a vypnout až do zítřejšího rána je slohovka na češtinu. Už jí mám napsanou, čekám na výrok poroty. Téma - co by bylo kdyby nebyla elektřina - je vážně otravné a proto je celá moje práce strojená a vůbec nepěkná. Navíc dnes si žiju ve svém světě kapesníků, ostatní moc nevnímám.

Konečně, po dlouhém, předlouhém roce jsem byla na lyžích! Nemohla jsem se dočkat, až si konečně nazuju ta dvě krásná, červená prkýnka, rozjedu se z kopce a budu si užívat rychlosti, ostrých zatáček a příjemného sněhu!
Hned co jsme v sobotu kolem dvanácté přijeli, začala jsem se převlékat do všemožných legínovitých oblečků a ošklivých termoponožek. Na to obrovské kalhoty, teplou mikinu, lyžáky, chránič na páteř, bundu, přilbu, brýle, rukavice... Během pár minut, zatímco se zbytek mojí rodiny dohadoval nad banalitami, se ze mě stala jakási nepohyblivá koule. Přesto, že jsem se díky krunýři téměř nevešla do bundy, že rukavice byly roztrhané a lyžáky mě už po pár minutách tlačily na holeních, vyrazila jsem s lyžema a naprosto příšernýma, komunistickýma, provizorníma hůlkama na svah.
Abych popsala situaci trochu přesněji: V první řadě nebylo nijak úžasné počasí, na vleku byla zima, na svahu vedro, rok jsem nelyžovala a moje fyzické výkony nejsou nijak kvalitní. Prvni den to ještě šlo, sníh byl docela příjemný, ale druhý den? Vstala jsem brzo, abych ještě stihla manžestr (který pak vydržel celý den), ale urolbovaných byla jen půlka sjezdovek, A to ještě napůl. Sníh byl tvrdý, celé to byla vlastně jedna velká plotna. Chumelilo, byla zima a mlha, že nebylo vidět na krok. Sluchátka mi nedržela v uších, bolely mě nohy a v lyžácích jsem nemohla vydržet. Byla jsem unavená, na konci každého kopce udýchaná. Jídlo v bufetu nebylo nijak zvlášť výborné a tak jsem zastavovala spíš z únavy než z haldu. Na sjezdovky už zase vyrazili němečtí turiské ve stylových kombinézách a plužili přes celý svah.
Normální člověk by se asi v zoufalství zhroutil nad hrnkem čaje, ale já jsem byla naprosto spokojená. Byla jsem totiž znova na lyžích.

Měla bych napsat o jediné pozitivn věci na dnešním dni. O divadle Norway.today, na kterém jsem dneska byla v Celetné. Bylo to jistě zvláštní představedí, už jen tím, že tam hráli jen dva herci. Nemůžu říct, že se mi stoprocentně líbilo, když se tam hodinu a půl bavili o sebevraždě, nicméně to bylo nezvyklé a po dnešku hlavně osvěžující.

Když nejsem ze školy vyřízená, tak jsem na školu naštvaná. Zítra je vernisáž. Každý rok je to stejně strašné. A letos snad ještě horší. No, alespoň si pusťte tohle video.

Moje neschopnost na logické předměty se dostala do takové výše, že jsem si dnes začala hledat doučování. To je naprostá tragédie, ale jestli mi to má zabránit ve čtyřkách z matematiky a fyziky, tak to podstoupím. Zním asi zbytečně moc otráveně, ale představa, že kromě školy a učení doma budu mít ještě doučování je naprosto šílená.

Díky mému bratrovi jsou v levé liště dvě nové položky. Jedné, obrovského okna "Contact me" jste si nepochybně všimli. Pokud by vás to náhodou nenapadlo, tam když mi napíšete, přijde mi zpráva na moje icq a pokud budu online, mohu s vámi chatovat (agrh, nemůžu uvěřit, že jsem použila to slovo). Druhé položky jste si možná nevšimli, je hned nad Contact me oknem, má nadpis twitter updates. Tam, pokud to budu dodržovat, by se mělo objevovat, co právě dělám. Nebo prostě nějaké moje vzkazy. Myslím, že těmito novinkami, se mohu pokusit postoupit do vyššího levelu a psát články méně často, ale zato lépe. Uvidím, mám strach, že když se každý večer nedonutím napsat článek, vykašlu se na blogování úplně. A to já nechci...

Ráda bych psala na nějaké úrovni. Nemyslím tím, že bych chtla vyhrávat literární soutěže, ale myslím tím spíš maličkosti. Napřiklad psaní slušně. Jsou sice články, kde by spisovná čeština zněla spíš komicky, ale to jsou vyjímky. Mojí další zásadou se stalo nepsaní smajlíků do textu. Je to hloupé, psát pořád :)) nebo :D za každou větou. V neposlední řadě dodružuji nepsaní tří teček za větou, pokud to vhodné. Myslím že je velký rozdíl mezi:
Dneska jsem byla s kamarádkou v Čelákovicích na rozsvěcení stromečku. Bylo to zvláštní, Čelákovice jsou pár kilometrů za Prahou, ale hned mi to celé přišlo takové vesnické. Přitom v tu samou chvíli se rozsvěcel stromeček i na Staroměstském náměstí, ale myslím, že by se mi to tolik nelíbilo. Je to sice větší paráda, ale celé je to takové neosobní. A to přitom ani venkov nemám moc ráda. Tedy v porovnání s mým milovaným velkoměstem nemá šanci.
V těch čelákovicích to bylo stejně super... Dopoledne sme byly u tý kámošky ve škole. Nikoho sem tam neznala, ale byla to fakt sranda :D. A dostaly sme tam cukroví. Moje první letošní cukroví... Téda, tímhle dnem oficiálně začaly Vánoce.
Tak tedy šťastné a veselé.