Tvářím se otráveně, protože se tak tváří modelky.

Dneska se staly dvě velké věci:
1) Sedla jsem si v autobuse dopředu. Nikdy si nesedám dopředu. Nejradši jsem, když si vždycky sednu na stejné místo, na sedadla hned za zadními dveřmi. A když ne na ně, tak na ty vedle. Ale dneska jsem si sedla dopředu, i když vzadu bylo místo.
2) Babička koupila žárovku do pokoje, kde žárovka není už několik let. Myslím, že ho chce celý přestavět. Proč by tam jinak najednou kupovala žárovku?

Otupený mozek

K čemu čtu všechny ty knížky, když si pak ani nemůžu vzpomenout, co jsem četla, o čem to bylo a jak se mi to líbilo? Nedávno jsem přišla na to, že ze všech těch knížek, co jsem přelouskala si jich pamatuju jenom pár. To je k naštvání. Možná je to jen tím, že si teď zrovna chci vzpomenout na všechny najednou, sama od sebe. Asi kdyby to vyplynulo z konverzace, vzpomenu si hned.
Jsem dobrá, takhle uklidňovat svoje vlastní záchvaty rozhořčenosti. Není to něco jako povídat si sama se sebou? Způsobuje mi dlouhé nic nedělání (rozuměj nechození do školy), že se mi otupuje mozek? Teda - o prázdninách bych nespočetla ani trojčlenku, ale že už bych si mluvila sama k sobě? No, možné to je. Rozumná témata na článeky ne a ne vymyslet a když už něco malého přilétne, nejsem schopna to rozvinout do smysluplného článku.
Raději půjdu spát, moje večerní nevolnost se zase ozvala. Už jsem vám říkala, jak poslední dobou mě každý večer bolí v krku? Přes den mi nic není a večer nemůžu ani polknout. Zvláštní...

Kluk nebo holka?

Jsem kluk! Vždycky jsem chtěla být kluk a konečně se mi to začíná dařit. Kluci to mají o tolik jednodušší. Nedbají moc na kamarádské vztahy. Tím myslím, že se nenípají v každé blbůstce, neřeší tohle a támhleto, co se stalo před dvěma rokama. Problémy si řeknou, pohádají se (případně i poperou) a jdou na pivo. Konec debaty. Jsou schopní se bavit o všem a ještě lépe - mnohem jednoduššeji se s nimi mluví o důležitých věcech. Nevadí jim chodit lesem, namočit si hlavu, zabahnit se nebo třeba spadnout. Neřeší, jestli jí zdravě nebo elegantně. Prostě, s mužským pokolením si rozumím mnohem víc, než s ženským. V době Jane Austenové by mě odsoudili za to, že opovrhuji vlastním pohlavím. To ale není pravda. Jak tu tak píšu ten článek a přemýšlím nad tím, co všechno je u kluků lepší, aby to nebylo pouhé chození bez trička, pomalu mi dochází nápady. A nebo je to pouze tím, že si zrovna v tuhle chvíli nemohu vzpomenout, proč mi bylo minulý týden, když jsem byla s kamarádama pod stanem, sympatičtější vláčet se patnáct kilometrů v klučičí části pelotonu, než v té holčičí? A proč mě vážně baví chodit na yoyerské akce, kde jsou spíš jen kluci? Protože, přesto že moje transformace do kluka je na dobré cestě, stále mám v pokoji krabici plnou krémů, masek, řasenek, pinzet, jeleních lojů a lesků na rty. A na tu nedám dopustit. Pořád mě baví květinové vzory, přestává mi vadit růžová a záleží mi na tom, jak vypadám, když vyjdu na veřejnost - třebaže jdu jenom se psem do parku. Pohybuji se nejspíš ve vakuu mezi dvěma extrémy. Nebaví mě nípat se v maličkostech, nerada se bavím o soukromých věcech, nelakuju si nehty, každý týden koukám na pořad o autech a jsem na to pyšná. Přesto všechno mě nakonec stejně trochu zamrzí, když kamarádi řeknou: "Tu neřešte, ta je jako kluk."

Prázdniny

Jsem věčně nespokojený snob. V tom tkví celý problém mé osobnosti. Když jsem ve škole, nejsem spokojená, že tam musím být pořád, poslouchat cizí rozkazy, pracovat na plné obrátky a vidět se s lidma, které vidět nechci. Když mám prázdniny, nelíbí se mi, že ti lidé, se kterýma se vidět chci, jsou narozdíl ode mě z rodin, které si věci plánují dopředu a proto se nemůžou najednou rozhodnout, že něco podniknou. Že pojedou na chatu, že půjdou do kina nebo že si půjdou sednout na limonádu. Musí tou dobou totiž být u babičky, na táboře nebo na dovolené. To není fér! Mě letos tábor skončil a naprosto mi rozboural prázdninový plán. Najednou mám spoustu času. Taky jsem trochu vyrostla a tak zbylou dobu nepleju záhony u babičky na chatě. Měla bych se radovat, ale neraduji se. Nemám si s kým užívat pravé studentské prázdniny. A taky za co. Věděli jste, jak jsou všechny moje radovánky finančně náročné? Kempování sem, ubytování tam, sem tam nějaké to jídlo. Tak jsem se zběžně koukla na internet po nějaké té brigádě. A zjistila jsem tak akorát, že jsem snob. Jít rovnat jogurty do supermarketu anebo prodávat zmrzlinu je pro mě nepředstavitelné. Navíc když mi není 18, všechno představitelné je už dávno rozebrané - a tím se vracím zpět na začátek. Prostě zase všechno řeším na poslední chvíli, což sice většinou funguje - pracovat ve stresu a časovém pressu je pro mě nejideálnější, jenže když mám dva měsíce volna před sebou, nic nevymslím. A víte že je dnes 1. oficiální den prázdnin? Žádný víkend nebo prodloužené prázdniny. A já už mám ty nejlepší akce za sebou. Ách jo, co mám dělat o prázdninách?