Jsem věčně nespokojený snob. V tom tkví celý problém mé osobnosti. Když jsem ve škole, nejsem spokojená, že tam musím být pořád, poslouchat cizí rozkazy, pracovat na plné obrátky a vidět se s lidma, které vidět nechci. Když mám prázdniny, nelíbí se mi, že ti lidé, se kterýma se vidět chci, jsou narozdíl ode mě z rodin, které si věci plánují dopředu a proto se nemůžou najednou rozhodnout, že něco podniknou. Že pojedou na chatu, že půjdou do kina nebo že si půjdou sednout na limonádu. Musí tou dobou totiž být u babičky, na táboře nebo na dovolené. To není fér! Mě letos tábor skončil a naprosto mi rozboural prázdninový plán. Najednou mám spoustu času. Taky jsem trochu vyrostla a tak zbylou dobu nepleju záhony u babičky na chatě. Měla bych se radovat, ale neraduji se. Nemám si s kým užívat pravé studentské prázdniny. A taky za co. Věděli jste, jak jsou všechny moje radovánky finančně náročné? Kempování sem, ubytování tam, sem tam nějaké to jídlo. Tak jsem se zběžně koukla na internet po nějaké té brigádě. A zjistila jsem tak akorát, že jsem snob. Jít rovnat jogurty do supermarketu anebo prodávat zmrzlinu je pro mě nepředstavitelné. Navíc když mi není 18, všechno představitelné je už dávno rozebrané - a tím se vracím zpět na začátek. Prostě zase všechno řeším na poslední chvíli, což sice většinou funguje - pracovat ve stresu a časovém pressu je pro mě nejideálnější, jenže když mám dva měsíce volna před sebou, nic nevymslím. A víte že je dnes 1. oficiální den prázdnin? Žádný víkend nebo prodloužené prázdniny. A já už mám ty nejlepší akce za sebou. Ách jo, co mám dělat o prázdninách?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat