Šaty, nehty, boty, šílenství

Už je to deset dní a já vám stále nemám co říct. Moje mysl je zahlcena myšlenkami o žlutých šatech, červeném laku na nehty, šedivých botách na podpadku, novým sestřihem, který se mi, jak už to tak s mými novými sestřihy bývá, vůbec nelíbí a vůbec takovými holčičími věcmi. Nerozumím tomu, asi se moje těo stále ještě vzpamatovává z příšerného zážitku ukončování pololetí a odmítá stejné dva týdny, jako předchozí dva týdny testů, přemýšlet o čemkoliv inteligentním.
Doufám, že je to jenom zotavovací období. Nepopírám, že to není zábava bojovat proti kousání nehtů rudým lakem na nehty a kvůli období maturitních plesů přemýšet, co si vezmu na sebe a jaké boty si koupím, ale potom to přestane, že jo? Dlouho bych tohle holčičí období asi nevydržela.
Uvidím za týden. To bude po prvním plese, bude to druhý týden po konci testů... Snad. Teď se ale musím jít postarat o svoje poprvé v životě vyrostlé nehty.

Aktuálně

Jako obvykle, místo abych se učila biologii jsem zaskočena aktuálními zprávami. Ačkoliv se usilovně snažím našprtat se tělní stavbu žížaly (doopravdy, nepíšu první bláhovost, co mě napadla, žížala se latinsky řekne Lumbricus terrestris a na každém článku má čtyři štětinky), mezi řádky mi vyskakují na mysl přestavy spokojených čechů, kteří si určitě mnou ruce, jak to všechno dobře i když trochu smutně dopadlo, představy mě a lidí mě podobných, kteří si naopak trhají vlasy, že teď už je všechno definitivně v háji a hlavně vidina znovunastolení té nekonečné debaty, kde i ten nejposlednější človíček z té nezapadlejší vesničky (bohužel i včetně mě, ale jak se člověk může nezapojit, když to hučí všude kolem?) bude muset sdělit ostatním, co si o tom všem teda myslí on. A já byla tak ráda, že když už nic jiného, aspoň ta příšerná diskuse je u konce! Ale co já s tím zmůžu. Můžu se akorát tak snažit vecpat si do hlavy koužkovce a drápovce, protože jak mi dneska řekl táta, už ani to místo šičky límečků v továrně na košile teď neseženu.

Pochybná báseň z pochybné adresy

Přemýšlela jsem o tom, jestli se mám připojit k tomu davu lidí, kteří poslední dny nedělají nic jiného, než že píší články, e-maily, smsky, dopisy a tak dál, ve kterých přejí lidem známým i neznámým ten "šťasný nový rok!" Jistě, je to pěkné, popřát někomu štěstí do života, je to tradice, něco co se prostě dělá, ale to přání samotné pro mě už ztatilo jakýkoliv význam. Proto jsem usoudila, že přece všichni vědí, že jim ten šťastný nový rok přeju a i kdyby to nevěděli, to poslední čím se budou zabývat je, proč jsem jim proboha nepopřála. A tak jsem letos vynechala vánoční a novoroční článek, nezápasila jsem na nový rok o mobilní síť se zbytkem světa a přála jenom lidem osobně, na potkání, z očí do očí. A podívejte se na mě, jak jsem spokojená! Nikdo se na mě nezlobí a já neutratila nekřesťanské peníze za smsky.
On i ten samotný nový rok není zas taková sláva. Astronomové nechápou, proč se odehrává zrovna 31.12. když v ten den není vůbec ničím významný. Žádný slunovrat, žádné speciální postavení planet proti sobě a křižmo, žádná křesťanská tradice, prostě žádná sláva. Vidím to asi jako jeden velký, společný důvod pro mejdan. A pro prázniny, to tomu novému roku musím nechat.
Prázdniny mi přišly velmi vhod. Bohužel skončily rychleji než začaly a já si poslední volný večer už zase musím kazit pracováním do školy. Sepisuju čenářský deník, tisknu si Máj z internetu... Takhle si to asi obrozenci nepředstavovali, pochybně přepsaný Máj na virtuální stránce a ještě k tomu s nevkusným designem. No co, vsadím se že jejich zvyky taky asi nebyly vyobrazením představ renesančních umělců nebo antických myslitelů.
Ach jo, ještě že mi dnes a denně okolní svět připomíná, jak je to vzdělání důležité, jinak bych z té školy asi zešílela. Po tom co jsem si začala libovat, že už jsem je dlouho neviděla se ne-základnám magoři vrátili na svoje stanoviště a vzali si s sebou i amplion.
"Děti, když se nebudete učit, nejen že z vás budou popeláři, ale ještě budete ve volných chvílích přesvědčovat lidi o blbostech." Myslím že tato hrozba mě donutí si ten Máj doopravdy přečíst. Minimálně kousek.