Aktuálně

Jako obvykle, místo abych se učila biologii jsem zaskočena aktuálními zprávami. Ačkoliv se usilovně snažím našprtat se tělní stavbu žížaly (doopravdy, nepíšu první bláhovost, co mě napadla, žížala se latinsky řekne Lumbricus terrestris a na každém článku má čtyři štětinky), mezi řádky mi vyskakují na mysl přestavy spokojených čechů, kteří si určitě mnou ruce, jak to všechno dobře i když trochu smutně dopadlo, představy mě a lidí mě podobných, kteří si naopak trhají vlasy, že teď už je všechno definitivně v háji a hlavně vidina znovunastolení té nekonečné debaty, kde i ten nejposlednější človíček z té nezapadlejší vesničky (bohužel i včetně mě, ale jak se člověk může nezapojit, když to hučí všude kolem?) bude muset sdělit ostatním, co si o tom všem teda myslí on. A já byla tak ráda, že když už nic jiného, aspoň ta příšerná diskuse je u konce! Ale co já s tím zmůžu. Můžu se akorát tak snažit vecpat si do hlavy koužkovce a drápovce, protože jak mi dneska řekl táta, už ani to místo šičky límečků v továrně na košile teď neseženu.