Mám takovou divnou náladu. Nevím jestli je dobrá nebo špatná, nevím proč jí mám, není ani přemýšlecí, ale zároveň tu ani nezírám do zdi. Na druhou stranu ta nálada není nijaká. Asi se ve mě mísí od každého trochu a způsobuje to neidentifikovatelný pocit, který postupně ovládá celé moje tělo. Začalo to po tréninku, kdy jsme seděli v hospodě a čekali na jídlo. Nevěděla jsem, jestli je mi zima nebo teplo. Před chvílí jsem nevěděla, jestli mám hlad nebo nemám a teď už ani nevím, jakou mám náladu. Co to znamená? Jak něco takového vůbec může vzniknout? Přece buď na něco myslím, přemýšlím, vymýšlím a nebo jsem unavená, neschopná jakékoliv činnosti, fyzické nebo psychické. Ale jak můžu mít náladu, která není ani jedno z toho? Dá se tomu vůbec říkat nálada? A jak se toho mám zbavit? Vždyť je to bezvýchodná situace. Šla bych spát, ale nevím jestli jsem unavená. Nechce se mi nic dělat, ale zároveň tu nechci bezmocně sedět.
V koupelně kape sprcha. To je moje záchrana, protže mi ten periodicky se opakující zvuk vadí. Je to negativní, to znamená že to patří do jedné z těch skupin a nevisí to vakuu uprostřed. Třeba mě to otočení kohoutkem vysvobodí. Ale co když vypnutím sprchy zničím jedinou naději na záchranu? Mám být radši rozčílená a podrážděná tím, že ten příšerný zvuk se opakuje znova a znova a znova, anebo tu radši mám bojovat sama se sebou? No, zkusím ho vypnout, ale zapnu hudbu, půjdu si lehnout a uvidím, jestli to bude fungovat. Protože jestli nepomůže ani hudba, nemám šanci na emoce.