Vymýšlení článků je mnohem, mnohem namáhavější, když začnete brát v úvahu, kdo všechno si ten blog vlastně čte. Když si zjistíte, že váš blog čtou i lidi, u kterých byste byli neradi, aby si řekli: "Jéžiš, ta zas napsala blbost." Dneska jsem totiž zjistila, že kamarádi mého staršího bratra si čtou můj blog. To jsou takový ty lidi, které jsem brala jako "bratrovi kámoše" a kteří mě brali jako "Kordovu ségru" a tím prakticky končí veškerá naše komunikace. Je to zvláštní, nevím jestli mám být ráda a řešit témata článků víc do hloubky, anebo jestli se na to mám vykašlat, stále považovat ty lidi za "bratrovi kámoše" a neřešit to? A vůbec, tohle už je asi 150 článek o tom, co a jak bych měla psát. To proboha neumim vymyslet nic novýho? Mě sice vždycky něco napadne, ale je to třeba ve škole a když dojdu domů, už si to nepamatuju. Měla bych si to psát. Tak, budu tohle brát jako jeden ze zahajovacích článků, který svou stupidností většinou předčí cokoli jiného.