Mám rozbité koleno. Není to sice tak šílené jako u dětí, ve skutečnosti tam vlastně nic nemám, ale přesto, mít rozbité koleno je super. Být mi třicet, řeknu, že si připadám mladší. To si ale ještě říkat nemusím, a tak si vystačím pouze s tím, že je to bezvadné, rošťácké a osbobozující od každodenních povinností. Ano, zní to divně, ale mít rozbité koleno je přece symbol vší legrace, pobíhání a zlobení a to je přesně to, co vůbec nedělám. Takže kdykoliv budu mít v nebližší době učení až nad hlavu, můžu se podívat na svoje rozbité koleno a připadat si, jako že mám spoustu času i na to, abych padala na zem a rozbíjela si kolena.