Hospodyňka

Stačí tak málo a člověk si najednou připadá důležitě. Investice do kabátu a naprostý rozkol mých financí díky utracení malé částky z mých peněz na pouhou plátěnou tašku, inteligentní kniha a moje už několikrát zmiňované sluneční brýle ze mě konečně jednou udělali člověka spokojeného se svým vzhledem. To se nestalo už někdy od tercie, kdy jsem si koupila černé tričko s lebkou a stříbrnými nápisy I LOVE ROCK! a v autobuse četla Topdívku. Věřte nebo ne, jsem ráda, že už nejsem v tercii.
Poslední dobou si všímám, že moje přeměna nabývá nebezpečných rozměrů a já s tím nemůžu nic dělat. Připadám si jako hospodyňka, div ne jak ze Stepfordských paniček (i když při pohledu na naší domácnost a můj pokoj to chce trochu fantazie). Nedávno jsem během týdne dělala tři dorty, neustále něco uklízím, myju okna, myju psa, myju další okna, vylepšuju svůj zevnějšek, uklízím, vařím a myju okna. Řekněme, že tohle by se dalo ještě snést, ale já se přistihla, že se div netěším, až přijdu domů ze školy a začnu mýt okna! Vážně, zjistila jsem, že mě baví, jak se stírá ta voda a jak je to všechno najednou hezky čisté. To je ta pravá katastrofa!
Ale asi bych se tím neměla stresovat. Opravdové starosti si začnu dělat, až se jednou ráno vzbudím, učešu si vlasy a uklidím si pokoj.