Dneska je zvláštní den. Stalo se tolik věcí. Přežila jsem psaní několika testů bez nějaké větší újmy, bavila mě hodina tělocviku, nebavila mě hodina dějepisu... To se obvykle nestává, tělocvik se snažím bojkotovat jak jen to jde a dějepis mě hrozně zajímá. Teda, ta zajímavá období smaozřejmě. Cestou domů svítilo sluníčko a já si mohla nandat svoje sluneční brýle, které mě ještě po půl roce nošení nepřestaly bavit. Stereotypní jízda domů byla ozvláštněna o rozbitý autobus a kuchyň jsem dneska nemusela moc uklízet. Jako malé dítě jsem si zamávala světelným mečem a bojovala s imaginárními nepřátely a teď tu sedím v pánské nevyžehlené košili a připadám si jako doktor House. Jediné co mi chybí k jeho dokonalosti je deprese, věk, šedivé vlasy, charisma a vědomosti, ale tak něčím se začít musí... Těším se, až za dvě hodiny pojedu MHD do Akropole. Těším se, jak se začtu do knížky a zaposlouchám do hudby. Těším se, jak mi bude zima. Těším se na Saturnina a tetu Kateřinu. Těším se, jak mě představení v divadle nadchne víc než film a konečně mě donutí si toho slavného Saturnina i přečíst. Proboha vždyť ta kniha začíná házením koblih po kavárně, jakto že jsem ji ještě nečetla?
čtvrtek 23. října 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Hmmm, kobliha... Yummy :D
K jaký skupině lidí se řadíš ty?
Řadím se k druhé skupině. Ke skupině těch, ktří třeba i přemýšlí o tom, jaké by to bylo, kdyby začali házet koblihy po ostatních, ale nikdy nenajdou dost odvahy k tomu je doopravdy začít házet...
No já jsem čtvrtá skupina, to jest ta, které při pohledu pomalu kapou sliny z pusy jakou mají chuť. No já mít před sebou mísu koblih, tak jí sežeru. :D
Poslední dobou se děje spousta zvláštních věcí :) I když tvůj den by pro mě byl obvyklým, nejsem sice nadšenec tělocviku, ale v dějepise usínám pravidelně.
Okomentovat