Konečně jsem se jednou donutila napsat si všechny domácí úkoly brzo a nenechávat nic na ráno. Tím jsem si vyhradila trochu času, abych napsala nový článek.
Dneska jsem zase měla nejpodivnější příspěvek na Francouzštině. Profesor ve snaze nás naučit minulý čas (na to, že jsem ho brala už asi 3x s ním nějak podezřele moc zápasím) se nás ptal, co jsme dělali o víkendu. Všichni odpovídali tak nějak normálně, pracovali, jeli za kamarádama, byli doma s rodinou... Co jsem dělala já? Já jsem byla na největším sjezdu veteránů z Vietnamský války a na Indickým večírku. V jednom dni. A teda jestli to, co jsem měla do teďka byl kulturní šok, tak Vietnamský veteráni mě uvedli do komatu. Přes padesát tisíc lidí na place uprostřed kukuřice, proplétající se mezi karavanama, vzhlížící k vlajce, děkující každýmu od jejich psa až po Boha a chodící v koženejch vestách nebo džínovejch bundách. Na jednu stranu to bylo pěkný a smutný, podle toho, co jsem slyšela, tak všichni ti lidi byli posláni do války a když se konečně vrátili domů, byla na ně hozená vina za celou tu válku. Na druhou stranu - víte jak jsem říkala, že jsou Američani hrozní nacionalisti, takoví, až je to k smíchu? No tak si to vynásobte tak 3x a dostanete obrázek týhle akce. Občas jsem doopravdy měla problém udržet smích.
Na Indickou slavnost jsem se dostala přes jednoho z dalších exchange studentů a i když jsem to nečekala, byla to legrace. Tolik barev v jedný místnosti jsem už dlouho neviděla. Mezi všema těma černovlasýma indkama v několikabarevných šatech až na zem a s tak pěticentimetrovou mezerou mezi sukní a tričkem (a to i u těch buclatých) jsem ve svých černých šatech po kolena, s výstřihem těsně u krku, černým svetrem a světlýma vlasama byla jak žárovka. Možná i zářivka. Ale bylo to tak zábavný, že jsem se dokonce i na chvíli zapojila do toho jejich tance. Šlo o asi čtyři kroky a tři tlesknutí, ale já než jsem zkoordinovala svoje tělo! A navíc odkoukat ty kroky je s těma jejich dlouhýma sukněma nemožný, musela jsem vždycky počkat, až ke mě přitančí nějaký chlap. Jelikož jsem se víc soustředila na kroky, než na rychlost, chlap většinou rychle odtančil a já musela čekat na dalšího... Ale tak po dvou kolech jsem se do toho nějak dostala a vydrželo mi to tak čtyři, pět kol, než mě z nezvyklýho pohybu začala bolet noha.
Neděle proběhla poklidně, prošly jsme se Stephanie pár obchodů, narazily na docela podezřelýho inda z večírku v obchodě pro děti a byly obhlídnout štěňata ve zverimexu. A protože Stephanie miluje psy, nemohly jsme odejít dřív, než si s nějakým pohrála. Tentokrát ale štěně zapůsobilo i na mě - malinkej, bílo hnědej kokršpaněl, kterej sotva co se dostal z klece do kabinky na hraní si se štěňatama začal běhat dokola (na prostranství 1 x 1,5 m), kousat mi tkaničku, útočit na tašku, kousat pásek na tý tašce, skákat a celkově naprosto vyšilovat, aniž by si uvědomil, že když ho dají to týhle kabinky, kde si budoucí páníčkové obhlížejí svoje budoucí miláčky, měl by se chovat nanejvíš způsobně a zapůsobit a tohle rodeo spustit až doma... Škoda, že jsem si ho nemohla odnést domů, mě se to jeho vyšilování líbilo. Třeba v letadle by s ním byla vyložená sranda!
Víkend skončil překvapivě malou náloží úkolů, ale myslím že minulý dva týdny a bojím se že i ten nadcházející se o tuhle chybu náležitě postarají.
Je 23:07 místního času, jdu se zavrtat do postele a spát, zítra píšu test z Beowulfa. Četli jste už někdy Beowulfa v angličtině? To stojí za to...
Dneska jsem zase měla nejpodivnější příspěvek na Francouzštině. Profesor ve snaze nás naučit minulý čas (na to, že jsem ho brala už asi 3x s ním nějak podezřele moc zápasím) se nás ptal, co jsme dělali o víkendu. Všichni odpovídali tak nějak normálně, pracovali, jeli za kamarádama, byli doma s rodinou... Co jsem dělala já? Já jsem byla na největším sjezdu veteránů z Vietnamský války a na Indickým večírku. V jednom dni. A teda jestli to, co jsem měla do teďka byl kulturní šok, tak Vietnamský veteráni mě uvedli do komatu. Přes padesát tisíc lidí na place uprostřed kukuřice, proplétající se mezi karavanama, vzhlížící k vlajce, děkující každýmu od jejich psa až po Boha a chodící v koženejch vestách nebo džínovejch bundách. Na jednu stranu to bylo pěkný a smutný, podle toho, co jsem slyšela, tak všichni ti lidi byli posláni do války a když se konečně vrátili domů, byla na ně hozená vina za celou tu válku. Na druhou stranu - víte jak jsem říkala, že jsou Američani hrozní nacionalisti, takoví, až je to k smíchu? No tak si to vynásobte tak 3x a dostanete obrázek týhle akce. Občas jsem doopravdy měla problém udržet smích.
Na Indickou slavnost jsem se dostala přes jednoho z dalších exchange studentů a i když jsem to nečekala, byla to legrace. Tolik barev v jedný místnosti jsem už dlouho neviděla. Mezi všema těma černovlasýma indkama v několikabarevných šatech až na zem a s tak pěticentimetrovou mezerou mezi sukní a tričkem (a to i u těch buclatých) jsem ve svých černých šatech po kolena, s výstřihem těsně u krku, černým svetrem a světlýma vlasama byla jak žárovka. Možná i zářivka. Ale bylo to tak zábavný, že jsem se dokonce i na chvíli zapojila do toho jejich tance. Šlo o asi čtyři kroky a tři tlesknutí, ale já než jsem zkoordinovala svoje tělo! A navíc odkoukat ty kroky je s těma jejich dlouhýma sukněma nemožný, musela jsem vždycky počkat, až ke mě přitančí nějaký chlap. Jelikož jsem se víc soustředila na kroky, než na rychlost, chlap většinou rychle odtančil a já musela čekat na dalšího... Ale tak po dvou kolech jsem se do toho nějak dostala a vydrželo mi to tak čtyři, pět kol, než mě z nezvyklýho pohybu začala bolet noha.
Neděle proběhla poklidně, prošly jsme se Stephanie pár obchodů, narazily na docela podezřelýho inda z večírku v obchodě pro děti a byly obhlídnout štěňata ve zverimexu. A protože Stephanie miluje psy, nemohly jsme odejít dřív, než si s nějakým pohrála. Tentokrát ale štěně zapůsobilo i na mě - malinkej, bílo hnědej kokršpaněl, kterej sotva co se dostal z klece do kabinky na hraní si se štěňatama začal běhat dokola (na prostranství 1 x 1,5 m), kousat mi tkaničku, útočit na tašku, kousat pásek na tý tašce, skákat a celkově naprosto vyšilovat, aniž by si uvědomil, že když ho dají to týhle kabinky, kde si budoucí páníčkové obhlížejí svoje budoucí miláčky, měl by se chovat nanejvíš způsobně a zapůsobit a tohle rodeo spustit až doma... Škoda, že jsem si ho nemohla odnést domů, mě se to jeho vyšilování líbilo. Třeba v letadle by s ním byla vyložená sranda!
Víkend skončil překvapivě malou náloží úkolů, ale myslím že minulý dva týdny a bojím se že i ten nadcházející se o tuhle chybu náležitě postarají.
Je 23:07 místního času, jdu se zavrtat do postele a spát, zítra píšu test z Beowulfa. Četli jste už někdy Beowulfa v angličtině? To stojí za to...
Žádné komentáře:
Okomentovat