pátek 9. května 2008

Chcete nahlédnout do mých myšlenek?

Konečně jsem dosáhla toho, že když sedím u stolu a chci si něco zapsat, nemusím se zvedat, půl hodiny hledat tužku a mezitím zapomenout, co jsem si to vlastně chtěla napsat - mám ji totiž hned po ruce.
Dočetla jsem knížku, u které jsem byla vzhledem k tématu dost překvapená, jak mě bavila. Hned jsem se pustila do další, která tu na mě přibližně týden trpělivě čekala. Jsem teprve na začátku, ale prosím, aby ta knížka nebyla tak podivná, jak zatím vypadá. Ale podle ocenění a kritik by snad neměla. Jestli se tam ale slovo kniha bude stále objevovat v každé druhé větě, asi se nedostanu ani ke třetí kapitole.
Po více jak půl roce jsem našla jednu ztracenou ponožku, takže moje zelenotyrkysové, teplé a protiskluzové ponožky jsou zase nejoblíbenější součást mého skromného šatníku.
Jak to, že i když jsem postupovala přesně podle prodavaččina návodu a dokonce koupila speciální prášek, se mi moje nová super mikina scvrka? Ne moc, ale stejně.
Měla bych se vzmužit a udělat asi tři prezentace.
Písnička co mi tu právě hraje je vážně pěkná.
Doma nemáme nic dobrého a tak brácha udělal karamel s oříškama - asi mám novou závislost.
Nenávidím poštu, pošťáky a pošťačky, nesnáším všechny servisy a úřady. Z těhle míst vždycky odcházím rozzuřená.

Tak, bůhví proč jsem vám tu napsala zlomeček věcí, které se mi poslední dobou honí hlavou. Asi prostě proto, že se mi chtělo. A proč jednou taky neudělat něco, jen proto, že se mi chtělo, protože jsem mohla, ale nemusela.

Žádné komentáře: