Další z těch článků, kde je kvůl vzteku všechno přehnané a za který musí přijít nějaký trest.

Mám kolem sebe jakýsi obranný mechanismus, který při jakékémkoliv náznaku sympatií ostatních lidí spustí velký červený alarm a způsobí, že se začnu ubírat myšlenkami o svojí bezvýznamnosti o cizích úskocích, výmyslech a podvodech, ztuhnu a vůbec mě to celou rozhodí. Navíc jsem se asi stala živitelkou mých dvou sourozenců - hlavně pak toho staršího. Všechno moje kapesné na tento týden padlo za naše sladkosti, základní potraviny a coca colu, protože po rodičích žádám peníze tak často, že už se jim ani neodvažuji říct, že nemám ani korunu, protože jsem minulý měsíc platila benzín na cestu ze středověké hospody. Ještě k tomu jsem po mém dnešním odvážném nápadu vzít si šaty celá spálená na zádech, takže se můžu oficíálně prohlásit za redneck-a a jít se i se svým blbým obranným mechanismem zahrabat metr pod zem. Většina mojí třídy by stejně vyvěsila vlajky, protože mě nebaví tlachat o ničem, hrát volleyball a plazit se v lese po zemi. Tím se dostávám k další věci, která je na mém dnešním seznamu pojmenovaném "vykřič do světa co tě žere a doufej že si to nikdo zase nevezme osobně". Vypadá to, že až do oktávy už asi nepojedu s naší třídou na školní výlet. Nemůžu říct, že by mi to nějak extrémě vadilo, ale nadšená z toho také dvakrát nejsem. Plazit se v lese po zemi mě baví jenom s určitým typem lidí. V ostatních případech je to pro mě hotové utrpení. A jelikož je náš pan třídní profesor takový ten člověk, co přesně tyhle akce zbožňuje, rád je pořádá coby školní výlety. A tak já - protože naše třída bhužel nesplňuje požadavky na ten "typ lidí" - buď překonám sama sebe a pojedu a nebo se na to vykašlu a až do oktávy nebudu rozumět třičtvrtině rozhovorů, protože se budou týkat toho super týdně, kdy se spalo pod stanama a o půlnoci se hrála hra, při které si XXX zlomil ruku a nikdo nevyvázl bez škrábanců po celém těle.

Jsem šílenec co si nerozumí s lidmi, se kterými bude muset být kažný den ještě tři roky a bojí se, kdy z těhlech článků těm lidem rupnou nervy a pošlou mě do háje nejenom za mými zády, ale i z očí do očí.