Výstava

Musím počkat minimálně půl hodiny, než půjdu spát, abych si na noc dala oblečení do sušičky a ráno měla co na sebe. Nemám co dělat a tak jsem se rozhodla obohatit vás i sebe o nový článek. Nemám vlastně o čem psát, tak asi napíšu cokoliv, co mi zrovna přijde pod prsty. Třeba že jsme dneska byli s dějinami umění na výstavě Gregoryho Crewdsona, toho momentálně tak opěvovaného fotografa, který ani s filmovým štábem a spoustou peněz neumí vyfotit zajímavou fotku. Ta výstava byla tak nudná, že si jeho jméno ani nepamatuiju - musela jsem ho opsat z letáčku. Tenhle člověk si nechá obrovským štábem všechno naaranžovat, nasvítit, sem tam zbořit nějaký nepotřebný dům nebo jinak změnit okolí, prostě všechno, aby jeho fotografie byly dokonalé. Práce na fotce ale nekončí cvaknutím spouště. Potom se do ní totiž pustí počítačoví mágové se svými turbophotoshopy a upraví všechny nedostatky, zostří detaily, vylepší barvy, smaže vrásky a pihy, vyhladí pleť. Člověk by si řekl, že po tom všem úsilí z toho vyleze zajímavá fotka. Nějaká neobvyklá. Ale tohle? Byla to nuda. Trochu mi to připomínalo velmi drahé, rádoby umělecké rodinné album. Nebo spíše takové ty ilustrující fotografie. A když na té fotce nebyl hořící dům, žena v depresi nebo trávové koberce, byl tam pouhý, trapný model se sektou ptáků, kteří zrovna mají jakýsi obřad kolem kruhu z vajíček. Alespoň tak mi to připadalo. Vážně, ještě že jsme to jako školní skupina měli zadarmo - byla by škoda i té trapné dvacetikoruny za studentské vstupné.