Můž bože, co jsem to za člověka? V jednu chvíli, poté co mě trefí kulička z pistole, vyhodím svého bratra kazisvěta a otravu ze svého pokoje, s tím že vážně nemám náladu na jeho věčné ničení mých věcí, šťouchání, mlácení a konečnou rvačku. A v druhou chvíli, hned po tom, co bratr se slovy "ty máš teda náladu" a s další střelou z kuličkovky odejde, mě začne být líto, že jsem ho tak protivně vyhodila.
Co mám s tou svou proklatou lítostí dělat? Bude mě pronásledovat celý život a udělá te mě neúspěšnou trosku, která kvůli hloupé lítosti nedokázala dosáhnout vyšších cílů, na které je potřeba se obrnit inteligencí, sebevědomím a nadhledem. Ách jo.
A největší chudák je Ijáček.
Co mám s tou svou proklatou lítostí dělat? Bude mě pronásledovat celý život a udělá te mě neúspěšnou trosku, která kvůli hloupé lítosti nedokázala dosáhnout vyšších cílů, na které je potřeba se obrnit inteligencí, sebevědomím a nadhledem. Ách jo.
A největší chudák je Ijáček.
1 komentář:
Znám... a připočti si k tomu hloupou tvrdohlavost nebo hrdost nebo tak něco, a je to vůbec paráda. Člověk udělá něco ošklivého /nebo třeba ne AŽ tak ošklivého/, lituje toho, ale že by se šel omluvit /nebo nějakým jiným způsobem odčinit to, co provedl/ a ulehčil tak svému svědomí, to né :-)
Okomentovat