Mísí se ve mě tisíce pocitů, že vlastně ani nevím, jakou mám náladu. Hlavou se mi honí tolik myšlenek, že ani na nic nemyslím. Mám tolik věcí, co chci napsat, že nevím čím začít, čím pokračovat a čím skončit. A je mi takové vedro, až je mi z toho zima.
Zase jsou ta příšerná, neuvěřitelně nesnesitelná a otravná vedra. Připadám si v nich jako obrovská tlusťoška po hodině aerobiku. Červená, zpocená se špinavou a unavenou tváří a mastnými vlasy. A nedá se proti tomu nic dělat, maximálně se 24 hodin v kuse sprchovat. A i to je v tuhle chvíli neproveditelné, protože náš strýc, který si žije ve svém vlastním, ostatním smrtelníkům nepochopitelném, vesmíru, naprosto netoleruje ostatní obyvatele domu a bazén napouští v době, kdy se všichni chtějí mýt, prát si prádlo, vařit večeři a vůbec používat vodu, která kvůli našemu nemožnému bojleru/rozvodu vody/bůhví čemu neteče, když se pustí někde jinde.
Co mě ale na tom vedru rozčiluje nejvíc je, ostatně jako každý rok, fontána na Švandově divadle. Pokaždé když rtuť teploměru vyšplhá ke 25°C, tahle kašna se zaplní lidmi všech tvarů, barev a velikostí, kteří se před zraky všech kolemjdoucích máchají ve svých průhledných upnutých tričkách a s rozmazaným makeupem v kašně! Nikdy, nikdy, nikdy nepochopím, jak se někdo může ráchat ve fontáně.
Za svoje největší vítězství ale považuju fakt, že jsem v tomto nesnesitelném vedru ušla asi patnácht kilometrů z Třeskoprsk do Zaječova (Výchozí bod se sice nejmenoval Třeskoprsky, ale bylo to něco velmi podobného. Zaječov je správně a není nahrazen městem z jakéhokoliv komiksu.) kde jsem byla s vybranými studenty mého gymnázia a na jakémsi přednáškovém semináři. To bylo něco úžasného! Jak říkal ředitel při své závěrečné řeči, kde jinde se během tří dnů dozvím něco o Platónově pojetí duše, všechno o siru Arthuru Conanu Doylovi a jeho Sherlocku Holmesovi, zbavím se jakéhosi "dětského" odporu k opeře a zjistím, co je to vlastně výtvarné umění? Bylo to parádní, což dokazuje i fakt, že jsem na tu tůru z nádraží do kláštěra, ve kterém jsme přebývali, poměrně rychle zapoměla.
Jak už jsem psala na začátku - chci vám toho napsat tolik, že ani nevím co. A tak zveřejním článek v této lehce rozpracované podobě, zavřu prohlížeč a na všechno si vzpomenu.
Zase jsou ta příšerná, neuvěřitelně nesnesitelná a otravná vedra. Připadám si v nich jako obrovská tlusťoška po hodině aerobiku. Červená, zpocená se špinavou a unavenou tváří a mastnými vlasy. A nedá se proti tomu nic dělat, maximálně se 24 hodin v kuse sprchovat. A i to je v tuhle chvíli neproveditelné, protože náš strýc, který si žije ve svém vlastním, ostatním smrtelníkům nepochopitelném, vesmíru, naprosto netoleruje ostatní obyvatele domu a bazén napouští v době, kdy se všichni chtějí mýt, prát si prádlo, vařit večeři a vůbec používat vodu, která kvůli našemu nemožnému bojleru/rozvodu vody/bůhví čemu neteče, když se pustí někde jinde.
Co mě ale na tom vedru rozčiluje nejvíc je, ostatně jako každý rok, fontána na Švandově divadle. Pokaždé když rtuť teploměru vyšplhá ke 25°C, tahle kašna se zaplní lidmi všech tvarů, barev a velikostí, kteří se před zraky všech kolemjdoucích máchají ve svých průhledných upnutých tričkách a s rozmazaným makeupem v kašně! Nikdy, nikdy, nikdy nepochopím, jak se někdo může ráchat ve fontáně.
Za svoje největší vítězství ale považuju fakt, že jsem v tomto nesnesitelném vedru ušla asi patnácht kilometrů z Třeskoprsk do Zaječova (Výchozí bod se sice nejmenoval Třeskoprsky, ale bylo to něco velmi podobného. Zaječov je správně a není nahrazen městem z jakéhokoliv komiksu.) kde jsem byla s vybranými studenty mého gymnázia a na jakémsi přednáškovém semináři. To bylo něco úžasného! Jak říkal ředitel při své závěrečné řeči, kde jinde se během tří dnů dozvím něco o Platónově pojetí duše, všechno o siru Arthuru Conanu Doylovi a jeho Sherlocku Holmesovi, zbavím se jakéhosi "dětského" odporu k opeře a zjistím, co je to vlastně výtvarné umění? Bylo to parádní, což dokazuje i fakt, že jsem na tu tůru z nádraží do kláštěra, ve kterém jsme přebývali, poměrně rychle zapoměla.
Jak už jsem psala na začátku - chci vám toho napsat tolik, že ani nevím co. A tak zveřejním článek v této lehce rozpracované podobě, zavřu prohlížeč a na všechno si vzpomenu.
1 komentář:
Geniální přirovnání:D (ta tlusťoška)
Náhodou jsem se už v kašně cáchala a je to skvělý. Ale pravda je, že to nebylo uprostřed velkoměsta mezi davama rozpatlanejch [mejkapů].
Okomentovat