Vyzývám vás k souboji!

Lidé už nebojují o svojí čest. No řekněte, kdy naposled vás nebo někoho ve vašem okolí někdo vyzval k souboji? Už ani ve škole se kluci neperou. Od malička se těším, jak se ve škole kluci poperou, kolem nich se seskupí kolečko a bude sázet na výherce. Pak přijde rozzuřený profesor a za uši je odtáhne do ředitelny na kobereček. A ono nic! Dnes si buď lidé nechají všechno líbit nebo si akorát řeknou pár nadávek a nepromluví spolu dokud nebude jeden z nich něco potřebovat. Něco jako čest je najednou neznámý pojem. Vemte si třeba, co všechno jsou lidi ochotni podstoupit pro pouhou vidinu nějaké směšné výhry v televizi. Znepřátelit si všechny své blízké jen aby možná vyhráli pár šupů, které nakonec stejně bezúčelně prošustrují, protože budou mít pocit, že si to můžou dovolit. Abych pravdu řekla větu: "Vyzývám tě k souboji!" jsem neřekla už... nikdy, ale chtěla bych být jako Don Quijote. Bezhlavě bojovat o čest svou nebo své vyvolené Dulciney. Vždycky když jsem na nějaké, když už tedy ne městské tak alespoň vesnické, pouti nebo v nějaké hospodě, říkám si, že by se tedy konečně mohla strhnout rvačka, protože jeden řekl o druhého ženě, že má "tlustej zadek". Všichni okolo mi většinou přitakají, ať to neříkám dvakrát, že něco takového vůbec není vyloučené. Ne! Ani jednou přátelé! Ani jednou. Dneska se prostě lidé perou jen kvůli hloupostem. Když se teda vůbec vzmůžou na to se poprat. Přestaňte bránit svojí čest silnými řečmi až za nepřítomnosti útočníka. Poperte se! Víte jak vás budou ostatní obdivovat, že máte monokla z rvačky na obranu své cti? Teda - jenom v případě, že ji vyhrajete samozřejmě...