Dlouho očekávaná francouzská chřipka dorazila v plné síle. Věděla jsem, že týden permanentní zimy, sněhu, deště a mokrých bot se neobejde bez následků. Je to tu, přes hromadu kapesníků ani nejsem skoro vidět, ale kdybyste přeji jen se mnou chtěli mluvit, snadno mě najdete podle kýchání a kašlání. Teď už se ale nemusíte snažit, zítra vyrážím i se svojí papírovou výzbrojí do boje s dvěma testy a vánočními hodinami. Ale jsem za tu nemoc i docela vděčná. Neměla jsem ponětí, jak ten týden školy, kterému předcházel francouzský týden neučení se a po kterém následují dva týdny nicnedělání, proboha přežiju. Nemoc, která mě donutila být den a 3/4 doma mi to velmi usnadnila. Teď už jen sfouknu zítřek, páteční koncert a je to.
Koukám že týden v Lyonu byla výhra se vším všudy. Nejenže jsem mohla chodit týden po městě, koukat na svátek světel, chovat se jako turista v Lyonské opeře a nasávat vědomosti ale ještě ke všemu mi důsledky těch malých nepříjemností jako permanentní mráz venku i vevnitř, 16 hodinová cesta autobusem a týdenní namáhání mozkových buněk při používání dvou cizích jazyků způsobila takovéhle úlevy ve škole. Co je komu do toho, že nemůžu dýchat a bolí mě hlava - dokud se vyhnu hodině fyziky, stojí to za to.
Koukám že týden v Lyonu byla výhra se vším všudy. Nejenže jsem mohla chodit týden po městě, koukat na svátek světel, chovat se jako turista v Lyonské opeře a nasávat vědomosti ale ještě ke všemu mi důsledky těch malých nepříjemností jako permanentní mráz venku i vevnitř, 16 hodinová cesta autobusem a týdenní namáhání mozkových buněk při používání dvou cizích jazyků způsobila takovéhle úlevy ve škole. Co je komu do toho, že nemůžu dýchat a bolí mě hlava - dokud se vyhnu hodině fyziky, stojí to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat